Když jsem před třemi měsíci vysadil benzodiazepiny, netušil jsem, co všechno mě čeká. Byla to těžká cesta, plná abstinenčních příznaků, neklidu, nespavosti a okamžiků, kdy jsem měl chuť to vzdát. Ale dnes, když se ohlédnu zpět, musím říct jedno: stálo to za to.
První týdny – bouře v hlavě i těle
Začátek nebyl jednoduchý. Každý den jsem bojoval se silnou úzkostí, s vlnami nepříjemných pocitů, s nedostatkem spánku. Tělo bylo zvyklé na léky a najednou je nemělo. Mozek si hledal cestu, jak znovu fungovat přirozeně.
Byly to chvíle, kdy jsem měl pocit, že jeden den trvá celý týden. Všechno bylo příliš intenzivní – zvuky, světlo, emoce. A právě tehdy jsem si říkal: „Proč to vlastně dělám?“
Po třech měsících – světlo na konci tunelu
Dnes, po třech měsících, je situace úplně jiná. Cítím se svobodnější. Už nejsem závislý na tom, abych si vzal pilulku, když přijde problém. Dokážu zvládat stres, i když to není vždy jednoduché.
Spánek se začíná pomalu vracet do normálu. Ještě není dokonalý, ale už to není ta vyčerpávající nespavost jako na začátku. Energie se mi vrací, myšlení je jasnější, paměť se zlepšila. To, co dříve otupoval lék, dnes znovu cítím naplno – radost, smutek, ale i obyčejný klid.
Podpora, která pomohla
Bez lidí kolem sebe bych to nezvládl. Rodina, přátelé, sociální pracovníci, lidé z komunitních center – všichni mi dodali sílu jít dál. Podpora okolí je v odvykání naprosto klíčová. Každé dobré slovo, každý zájem, každá maličkost mi pomohla vydržet.
Nový začátek
Tři měsíce bez benzodiazepinů pro mě znamenají nový začátek. Je to důkaz, že když člověk opravdu chce, dokáže to. Ještě mě čeká dlouhá cesta, ale dnes už vím, že se dá žít bez léků. A hlavně – že ten život může být mnohem lepší.
👉 Pokud i vy přemýšlíte o tom, jestli to zkusit, chci vám říct: není to snadné, ale stojí to za to. Každý den bez závislosti je malý velký krok k tomu, abyste znovu získali svůj život.
