Benzodiazepiny – léky na úzkost, nespavost či napětí – dokážou člověku během pár minut ulevit. Utiší bušení srdce, zpomalí rozjeté myšlenky, přinesou spánek. A právě v té okamžité účinnosti spočívá jejich síla… i past.
Rychlá úleva na dosah
Když přijde úzkost nebo nespavost, člověk touží po okamžité pomoci. Benzák funguje spolehlivě: stačí tableta a během chvíle je ticho. Tělo i mysl se uklidní. V porovnání s dlouhou a náročnou cestou terapie, dechových cvičení nebo změny životního stylu se prášek zdá být tou nejsnazší volbou.
Vysazování: cesta plná překážek
Zatímco začít brát benzodiazepiny je snadné, přestat je nesrovnatelně složitější:
- Tělo si zvykne: po delším užívání si mozek vytvoří závislost. Bez prášku se vrací nejen původní problémy, ale i abstinenční příznaky – nespavost, třes, podrážděnost, někdy i panika.
- Trvá to týdny i měsíce: vysazování musí být postupné a často bolestivé. Člověk má pocit, že každý krok zpět znamená ztrátu jistoty.
- Psychická bariéra: samotná představa, že by měl člověk zůstat bez „pojistky“ v podobě tablety, bývá děsivá.
Proč to vzdáváme?
Je to lidské – když stojíme před volbou mezi rychlou úlevou a dlouhou, nejistou cestou, většina lidí sáhne po tom, co funguje hned. Zvlášť když je benzák snadno dostupný, předepsaný lékařem a společensky tolerovaný.
Cena za jednoduchou cestu
Jenže tato jednoduchost má svou cenu. Každá tableta, která krátkodobě uklidní, zároveň prodlužuje pouto k léku. Člověk tak vstupuje do začarovaného kruhu: čím déle užívá, tím těžší je přestat.
Závěr
V brát benzodiazepin je snadné. Vysadit ho je jedna z nejtěžších zkoušek, kterou člověk může zažít. A právě proto je důležité mluvit o prevenci, o alternativách a o tom, že úleva může přijít i z jiných cest než z malé bílé pilulky. Protože to, co je jednodušší dnes, může být zítra tou nejtěžší překážkou. Já jsem jasný příklad, že to lze. Mít čistou mysl je moc fajn a lidé mě nepoznávají. Jak již jsem psal kde je vůle je i cesta. Proč si nevyřešit věci v sobě. Začnete svůj život vnímat jinak a to je dobře.
