Závislost na lécích – ať už jde o benzodiazepiny, opioidy nebo třeba léky na spaní – není nic, co by si člověk vědomě vybral. Většina lidí začne s těmito přípravky v dobré víře. Dostanou je od lékaře jako pomoc při úzkosti, nespavosti nebo bolesti. V tu chvíli působí jako zázrak – konečně úleva, klid, spánek. Jenže právě v tom je past.
Jak závislost vzniká
- Začátek je nenápadný
Vezmete první tabletku a cítíte úlevu. Lékař vás možná ani nevaruje, že jde o krátkodobé řešení. - Tělo si zvyká
Po pár týdnech začne být původní dávka slabá. Účinek se ztrácí a přichází potřeba přidat. - Psychická i fyzická závislost
Najednou zjistíte, že bez tabletky nedokážete usnout, uklidnit se nebo normálně fungovat. Lék se stane „berličkou“, bez které to nejde. - Uzavřený kruh
Když se pokusíte vysadit, přijdou abstinenční příznaky – úzkosti, nespavost, třes, bolest, někdy i stavy, které člověk nikdy předtím nezažil. To je moment, kdy se mnozí vracejí zpět k lékům, protože utrpení je příliš silné.
Proč je tak těžké vysadit
- Chemie mozku – benzodiazepiny nebo opioidy mění fungování receptorů v mozku. Po delší době se bez nich nervový systém doslova rozpadá.
- Strach – člověk si neumí představit, že zvládne běžný den bez své „pilulky“.
- Podpora okolí – když chybí, je cesta z pasti skoro nemožná.
- Lékařský systém – někdy lékaři sami podceňují riziko a pacient se ocitne v problému, o kterém neměl tušení.
Světlo na konci tunelu
Závislost není konečná stanice. Ano, cesta ven je dlouhá, bolestivá a plná překážek, ale není nemožná. Existují lidé, kteří to zvládli – často pomalu, s podporou rodiny, přátel, terapeutů či adiktologů. A to jsem já, dal jsem se na cestu, kde jiní selhávají. Pokud umíte říci ne a poprat se s tím co jste možná nikdy nezažili, tak vás to odmění. Tedy doufám, jelikož na cestě jsem několik měsíců a asi několik budu.
Základem je odvaha přiznat si problém a víra, že změna je možná. Každý krok bez léku, každý den, kdy člověk obstojí, je vítězství.
Proč o tom mluvím
Chci, aby se téma závislosti na lécích dostalo víc mezi lidi. Aby se o něm mluvilo otevřeně, bez studu a předsudků. Nikdo si tuto cestu dobrovolně nevybírá. A nikdo by na ní neměl být sám.